Klubová výstava retrieverů Humpolec 2012

Aneb ve větru i dešti

O víkendu 12. a 13. května se v Humpolci konala klubová a speciální výstava retrievrů. Tak jsme vyrazili za Hliníkem. Kufry jsme sbalili už ve čtvrtek a v poledne nasedli do vlaku. Cesta byla jedna velká nuda a vedro, tak jsem ji prospal. O pět hodin později jsme vystoupili na nádraží v Humpolci. Ubytovali jsme se v hotelu Orlík (mimochodem moc se nám tam líbilo, byli moc milí a vstřícní:-), trochu si odpočinuli a pak vyrazili na průzkum okolí. Konečně jsem se mohl trochu proběhat. Z krátkého průzkumu se zevšeho vyklubala asi desetikilometrová procházka: šli jsme naučnou stezkou Březina přes zříceninu hradu Orlík, ale na mapě ji měli nějak zkrácenou:-)

V pátek jsme vstali brzy ráno, panička si obstarala snídani a v informačním centru kupu map a něco na památku. V devět jsme vyrazili na autobusové nádraží a svezli se do Želivi. Tam začal náš velký výlet. Bylo pěkně horko a dusno, tak jsem co chvíli ocenil, že panička naplánovala trasu podél vody. Nejprve jsme obešli vodní nádrž Trnávku, dále podél Želivky jsme došli k nádrži Vřesník. Pak opět několik kilometrů podél Želivky. Na závěr jsme ťapkali lesem, kolem několika rybníků, vesničkou až jsme doťapkali do Humpolce.

V sobotu se vyplnila předpověď počasí - pěkně se ochladilo a střídavě hodně a málo pršelo. Mě to vůbec nevadilo, ale panička se netvářila moc nadšeně. Po dvacetiminutové chůzi na dostihové závodiště Zlatá podkova, kde se výstava konala, jsme byli oba zmoklí: panička durch, já jsem jenom trochu zkrapatěl. Ve výstavní kanceláři jsme si vyzvedli vše potřebné, panička to narovnala do promočeného batohu a šli jsme se schovat na tribunu. Chvíli po deváté byli v kruzích už první pejsci. My jsme byli asi desátí na řadě, takže jsme se také za chvíli zvedli a šli moknout ke kruhu (panička navíc tedy ještě klepala kosu, já se spíš zajímal o kamarády). Z promočeného batohu jsme vytáhli promočené desky (ty snad byly z pijáku). Zkřehlými prsty se paničce asi po minutě (během té chvilky to samozřejmě stihlo zmoknout) podařilo odlepit samolepku s číslem, aby zjistila, že vlastně téměř nelepí, natož na promočené oblečení. Zásadně s sebou na výstavy nevozíme nic, co by se dalo použít k přidělání kousku papíru k oděvu, tak nás musel zachránit zip od kapsy. Pak začli vyvolávat naší třídu - mladých. Přihlášených nás bylo devět, ale jeden se nedostavil, ten před námi. Tak jsme šli na posouzení první. Paní rozhodčí Nieminen Kirsi, z Finska, mi prohlédla zuby a důkladně prohmatala. Zaběhli jsme trojúhelník a pak jsem dobré čtyři minuty dělal modela. Paní rozhodčí si skutečně dávala záležet, všichni jsme dostali podrobný posudek. Já jsem odešel se známkou velmi dobrý a tímto posudkem:

very good type, nice musculine head, good dark eye, very nice small ears, excelent neck and shoulders, would prefer slightly more forechest, excelent deep rib cage, slightly sloping croup, turn of stifle, parallel movements, well handled, nice temperament

Za pomoci překladatelky, dalších lidí znalých angličtiny a slovníku jsme to přeložili:

velmi dobrý typ, pěkná samčí hlava, dobré tmavé oči, velmi pěkné malé uši, výborný krk a ramena, preferovala bych trochu větší předhrudí, výborný hluboký hrudní koš, lehce skloněná záď, vytočená kolena, souměrné pohyby, dobře předveden, milá povaha

Ještě jsme se podívali, do vyhraje třídu a běželi se do hotelu zahřát. Zbytek dne jsme pak už jenom odpočívali (a fandili našim hokejistům). A abych nezapomněl, museli jsme se pak k večeru jít podívat na pamětní desku nejznámějšího humpoleckého občana.

V nedělní ráno nás mile překvapilo sluníčko, ale nemile teplota a vítr. Vyzvedli jsme si výstavní desky a schovali je do již suchého batohu. Také s číslem to bylo jednodušší, na suchých kalhotech už drželo:-) Před desátou jsme byli opět na place, opět v osmi, tentokrát nikdo nechyběl. Posuzovala nás milá rozhodčí Hägglund Lena ze Švédska. Šli jsme druzí na řadu. Nejprve jsme zaběhli úhlopříčně přes kruh (tedy spíše čtverec) od a zpět k rozhodčí a pak ještě kolečko (ve čtverci:-). Panička běžela pomalu, abych prý zase nešel mimochodem. Tak nám rozhodčí řekla, ať kolečko dáme ještě jednou, tentokrát rychleji. Pak jsem byl opět důkladně prohmatán a posouzen. A panička dostala radu, že by mě měla ostříhat, když mám tak krásný krk. I když posudek zní možná trochu střídměji, dostal jsem výbornou:

15 month, elegant, developing, well-sished head, hind expression, very good topline, good loyer shoulder, pretty good upperarm, enough angulation at rear, body will mature with time, suitable bones, mones with very good straight, very good coat quality

15 měsíců, elegantní, vyvíjející se, dobře tvarovaná hlava, laní? výraz, velmi dobrá horní linie, dobrá partie ramen, velmi dobré nadloktí, dostatečné úhlení zadní části, tělo bude s časem vyzrávat, vyhovující kosti, ? velmi rovné, velmi dobrá kvalita srsti

Pak jsme se dívali na další kamarády, potkali jsme i několik z flatího srazu v Herolticích. A potom už nás čekala jenom několikahodinová cesta domů.