Sraz (nejen) flat coated retrieverů
Aneb mezi svými
Den první
Ve čvtrtek odpoledne panička začla běhat po celém bytě a různé věci schraňovala do krabic a batohů. Asi po hodině hledání, ukldáání, balení, vzpomínání co dalšího, to vše samozřejmě pod mým dozorem, nanosila panička výsledky své snahy do auta. Pak bohužel do auta nanosila i mě a vyrazili jsme do světa.
O dvě hodiny později jsme dorazili do Českého ráje do Branžeže, kde jsme přespali v jednom rekreačním středisku. Moc se mi tam líbila slečna kuchařka, taky jsme ji co pět minut po flatovsky přivítával.
Šli jsme se podívat k nedalekému rybníku. K večeru, když už se začalo smrákat, jsme se šli podívat do Příhrazského lesa. A na závěr jsme poseděli v hospůdce, i s mojí novou kamarádkou kuchařkou.
Den druhý
V pátek ráno jsme opět všechno naskládali do auta a vyrazili na cestu. Asi po třech hodinách jízdy jsme zastavili u rybníka ve vesnici Krucemburk. Já jsem se osvěžil koupelí, panička obědem, a pokračovali jsme dál.
Dojeli jsme do Heroltic, otevřely se dveře a já už cítil nové kamarády. Po zbytek dne přijížděli noví a noví kamarádi až nás zevšeho bylo kolem 40.
Den třetí
Ráno jsem se těšil na kamarády, tak jsem paničku vzbudil v šest ráno. Ale z postele na mě zamručel jakýsi medvěd, tak jsem si šel raději zase lehnout. Ale co chvíli jsem to zkoušel znovu a znovu až se před sedmou z medvěda vyklubala panička.
Protože se vždy ve stejný čas konalo více druhů cvičení, páničci se na hodiny přihlašovali. A jelikož byla moje panička pomalá, na poslušnost už jsme se nevešli a na trénink OVVR se jí nechtělo, tak jsme vyrazili na výlet. Šli jsme podél Svratky až do Veverské Bitýšky a zpátky lesem po hřebeni. Ale skončili jsme na druhém břehu, na závěr jsme si tedy i zabrodili. Mě se to moc líbilo, taky jednou byla panička se mnou ve vodě, foukal jsem jí u nohou pod vodu vzduch a vůbec všulijak cákal - prý jsem s tím ale měl jít do Prčic:-)
Po návratu jsem odpočíval v chatičce zatímco panička se šla podívat na ukázku working testů. Moc se jí to líbilo, prý se mám ještě co učit. Odpoledne jsme byli přihlášení na lovečinu v praxi. Tam jsem se seznámil s bažantem, moc se mi nelíbil, ale nakonec jsem ho kousek poponesl. Pak jsme zkoušeli slídit, to už jsem bažanta i donesl. Zatímco si páníčci ukázali, jak se dělá vlečka, povídali si o dalších disciplínách, my jsme oceňovali kvalitu vody ve Svratce.
Po večeři jsem nabíral síly na další den, panička si šla poslechnout přednášku MVDr. Nešpora o luxaci pately. I když se jedná o genetický problém zejména u malých plemen, výjimkou ani nejsou plemena větší včetně retrívrů. V českých chovech flatů se sice tato vada zatím příliš nevyskytuje, ale v zahraničí již ano. Na závěr přednášky provedl pan doktor zájemcům vyšetření patel. Mě také prohmatal kolena a vypsal mi certifikát, že nemám vadu:-)
Den čtvrtý
Neděli jsme již měli pěkně nabitou. My jsme se dopoledne zúčastnili záchranařiny pod vedením jedné z organizátorek srazu Evy Káčerkové (a kdybyste nevěděli, tak i finalistka ankety Kynolog roku 2011, obsadila se svou flatkou Týnkou 2. místo v kategorii záchranář). Jako kulisa pro trénink nám sloužil pouze částečně využívaný barák v areálu. Nejdřív jsem hledal paničku, která se schovala za skříň. To nebyl problém, ale chtěli abych i samou radostí nad nálezem štěkal. Tak jsem jim tu radost udělal:-) Pak jsem hledal Evu, která se opět schovala za skříň. Měla moc dobré dobrůtky, tak jsem na ni taky zabafal. Pak se Eva schovávala do jiné místnosti v přízemí. To jsme nejprve všichni zkontrolovali skříň, ale když jsme tam nikoho neobjevili, prozkoumávali jsme celé přízemí. Asi po minutě panička venku slyšela jak si zase žadoním o dobrůtky. Další kola se nám obtížnost opět trochu zvýšila: už jiný figurant byl schovaný v prvním patře na chodbě, pak byl schovaný v prvním patře v místnosti, pak dokonce byli figuranti dva. Moc mě to bavilo, všechny jsem našel, olízal a vyštěkal. Pak jsme se šli všichni (tedy jenom čtyřnožci) osvěžit do řeky a do odpoledne jsem odpočíval.
Po obědě se panička těšila na working testy, já jsem nevěděl, co mě čeká a bylo vedro, tak se mi na plac moc nechtělo. Martin a Táňa Incédi nám ukázali spoustu věcí: co mají páníčci dělat, kdy nechceme přiběhnout s aportem, když ho moc brzy pouštíme, jak nás vysílat do směrů a jak nám vůbec udělat aportování zajímavější. Na závěr jsme si zkusili klidy před running rabbitem.
Po večeři jsem nabíral síly na další den. Panička se šla podívat na ukázku dogdancingu a pak šla nabírat síly se mnou.
Den pátý
V pondělí ráno jsme se opět probudili do slunečného dne, takže jsme jej opět začali řádnou koupelí. Po snídani jsme se odebrali na cvičiště a tam páníčci zkoušeli naši poslušnost. Přiznám se, že to mě neba. Takže když jsem měl poslušně přiběhnout na zavolání, zcela neposlušně jsem si očuchával zajímavější věci v trávě, k čemuž jsem měl konečně příležitost. Ale panička vždycky běžela pryč ode mně, tak jsem raději utíkal za ní. Ale to se naběhala...zkoušeli jsme to asi desetkrát:-) Zato odložení mi šlo, to jsem se pěkně uvelebil na místě a čekal a čekal. Druhá skupina celé pondělí strávila na vodní záchranařině, odkud přijeli všichni móóc spokojení.
Odpoledne bylo skutečně vedro a už jsme začínali být unavení, proto jsme agility posunuli na pozdější čas. Nejprve si páníčci pověděli trochu teorie a pak jsme šli na plac. Skákali jsme přes překážky, probíhali tunelem a zamotali si hlavu ve slalomu. Pak nás čekal jen zasloužený odpočinek.
Zatímco já jsem se po večeři regeneroval v chatce, panička si šla poslechnout zajímavé věci o klikru a výcviku s ním. A protože byly čarodejnice, sešli se všichni páníčci za tmy u ohnistě a opékali moc voňavé dobroty.
Den poslední, sváteční
Prvomájové úterý bylo ve znamení zábavy. Nejprve jsme ale udělali hromadné foto. Byla to teda fuška dát nás všechny na jednu hromadu co by se vešla do objektivu. A potom hurá soutěžit. Pořadatelky si pro nás přichystaly tři disciplíny. V první jsme museli za určitý čas co nejvíckrát z kbelíku plného vody vylovit gumovou hračku. Další jsme měli speciální překážkovou dráhu na čas: s páníčkem jsme museli podlézt nízkou tyč, pak projít bednou plnou míčků, prokličkovat mezi kužely, proběhnout tunelem (někdy se proplazil i páníček), udělat tři kolečka kolem židle, kdy páníček měl v ruce deštník, vyběhnout po drátěném sítu na pingpongový stůl a z druhé strany zase dolů a nakonec si lehnout na lehátku. Všichni jsme se dostali do cíle, i když někteří zvláštními způsoby. A když jsme byli takto pěkně rozběhaní a při chuti, čekalo nás minové pole: asi pětimetrový úsek plný piškotů. Přes něj jsme měli co nejrychleji přeběhnout k páníčkovi na druhém konci. Po prvním závodníku byl stanoven časový limit 30 s:-) Při vyhlašování výsledků jsme my dostali nějaké dobrůtky a páníčci pamětní diplomy (ještě, že to nebylo naopak).
Pak už jenom páníčci běhali po areálu s košťaty a kbelíky a přemisťovali obsah chatek do aut. A postupně jsme se rozjížděli do všech koutů země.
Děkujeme pořadatelkám, trenérům, figurantům, fotografům a ostatním páníčkům za krásně strávený čas. Už jsme s paničkou domluveni, že za rok vyrazíme zas.
Odkazy na spoustu dalších fotografií (i tu společnou) najdete na stránkách flatsrazu.