Výlet za kamarády a do rodné hroudy 13. - 15. 8. 2011

Aneb proč jsem absolvoval 450 km v autě

Den první

V sobotu mě panička vzbudila už v půl šesté ráno. Zkoušel jsem ještě nenápadně usnout v pelechu, ale nedalo se - pořád chodila po bytě sem a tam a různé věci skládala do jiných různých věcí. Nakonec došlo na nejhorší, slyšel jsem "auto" a "dem", a to se mi z pelechu nechtělo už vůbec. Šli jsme ven a musel jsem se vyčůrat a udělat bobek. A protože pršelo, tak jsem to vzal hopem (a byl jsem za to hódně pochválen:-) Nasedli jsme do auta a vyrazili. Panička říkala, že za kamarádama, tak jsem se uklidnil a čučel z okna nebo se snažil chrupkat.

Chvilku po deváté auto najednou zastavilo a i motor vypnulo. A už jsem slyšel psí kamarády. Za chvilku jsem se vítal s prvním z nich.

Nejdřív se páníčci seznámili s obediencí. Pak nám šikovná borderka ukázala, jak se to cvičí. To jsem moc chtěl běžet za ní, když jsem jí tam viděl tak samotnou.

Následovala frisbee. To se moc líbilo všem čtyřnožcům. Postupně jsme si to každý vyzkoušeli. Já to měl nadvakrát, z toho samého běhání jsem si musel odskočit a paničce trvalo, než to uklidila.

Pak přišlo na řadu agility. Tam jsem se malinko zapotil, protože chtěli, abych prošel takovým velkým makarónem. Nedal jsem jim to zadarmo, stálo je to hodně pamlsků. Ale napotřetí jsem jim udělal radost a prošel jsem to skoro bez zaváhání. Pak mi ještě jednou nabízeli pamlsky jeden za druhým, neodmítal jsem, jen jsem musel vždycky kousek popojít. Po chvilce mi všichni říkali, že jsem šikula, že jsem přešel kladinu. Nevím, co tím mysleli, já se parádně nabaštil. Ostatní tam skákali přes překážky, běhali přes houpačku, slalomovali. To já je pak už raději jenom zpovzdáli pozoroval.

Po chvilce volna jsme se přesunuli k výstavnímu kruhu, kde se páníčci učili, jak z nás udělat ještě větší krasavce, než už jsme. V kruhu prý běhám pěkně, ale modelový postoj mi ještě moc nejde.

Po obědě jsme si zkoušeli aport. Mě se zas moc líbil kožešinový dummík. Taky jsem pořádně prozkoumal kachnu a králíka. A když nám ty aporty tak pěkně šli, tak jsme si zasoutěžili. Měli jsme co nejrychleji přinést hozeného nebo odloženého dummíka. Panička mi vůbec nevěřila, nechtěla to jít zkusit, že prý jsem unavený a nepoběžím pro to. Nakonec se nechala přesvědčit a šli jsme na startovní čáru. Jiná panička hodila mého oblíbeného dummíka a já vyrazil za ním. Rychle jsem ho našel vzal a šel zpátky k paničce. Ale v půli cesty jsem se rozhodl, že si dummíka pořádně očichám. Ale panička na mě pořád něco pokřikovala, tak jsem ho po chvilce zase vzal a donesl jí ho. Dokonce jsem mezi těmi starými mazáky nebyl ani poslední! Byl jsem pátý ze šesti:-)

Na závěr jsme si otestovali povahu podle OVVR. To byla brnkačka.

Moc se mi tam líbilo, prý i paničce. Oba děkujeme pořadatelkám ze ZKO Chlumec nad Cidlinou za krásný den a doufáme, že se zase někdy setkáme. Můžete se podívat na nějaké fotečky, které se snažila udělat panička. Ale mnohem lepší a mnohem více jich naleznete tady.

Rozloučil jsem se s novými kamarády a rozjeli se k nádrži Rozkoš. Tam bylo přímo rozkošně, hned sem se běžel zchladit do vody. Dali jsme si krátkou procházku do České Skalice za Boženou Němcovou a šli na kutě.

Den druhý

Ráno jsme vstali, dali si malou snídani a opět vyrazili do Skalice. Tentokrát panička zkoumala rozcestník na náměstí a rozhodla, že se podíváme k zámku Ratibořice. Babiččiným údolím jsme došli ke studánce v bažantnici, asi po kilometru k Loveckému pavilonu a za chvíli jsme byli v zahradě zámku. Cestou zpátky jsem se krásně vycachtal v pramínku a vyrochnil v bahýnku. Došli jsme do kempu a vyrazili za mamkou do Police nad Metují.

Jéééje, to bylo vítáního. Moc rád jsem mamku viděl a s bývalou paničkou jsem se taky důkladně přivítal. Za nedlouho přijela i ségra Lexa z Broumova, tak jsme řádili o sto šest. Ale holka je pěkná čertice, brzo mě unavila, tak jsem vždycky chvíli odpočíval pod lavicí, kde jsme i jako prťata spávali. Můžete se podívat na fotečky, které pořídila moje rodná panička. Kolem osmé jsme se rozloučili, já jsem mamce ukázal, jak se mi nechce do auta a vyrazili do dalšího kempu, tentokrát u Červeného Kostelce.

Den třetí

Ráno jsme prozkoumali okolí kempu a pak zase nasedli do auta a vyrazili do Dvora Králové. Zaparkovali jsme u Safari a šli ho nejdřív obhlídnout zvenčí. To už jsem cítil nějaké divné neznámé pachy, tak jsem pro jistotu na ně spouštěl hrůzu přes zeď od parkoviště. A za deset minut už jsme byli za touto zdí a já viděl spoustu podivných zvířat. Moc se mi líbili všichni ptáci, jen ke dřevěným sochám plameňáků jsem se ani přiblížit nechtěl. Z letargie jsem probral levharta, chtěl si mě dát k obědu. Sloni ani opice mě nebavili. Surikat bylo hodně, tak jsem se jim obezřetně vyhnul. Taky jsem tam potkával spoustu psích kamarádů. Prohlédli jsme všechno, co se dalo, a pak zase nasedli do auta a vyrazili, tentokráte až domů.